Kdo větrem mluví, do větru mlčí
žhavou jiskrou pod kůži se vetne
není škvíra, jíž se neprostrčí
pak otázky divné, nespočetné
do vize změní se, do mátožné,
do vrásky, značící nebezpečí
pole kvetoucí srp zášti že požne
jak blýská se žití znaven křečí
čas mnohé, však lásku nevyléčí
jen s ostny drát dotyk její přetne,
k vody živé dojdem napaječi
úskalími cesty ošemetné
***
J.
24.03.2011 14:48:00 | j.c.