Zase zpět

Zas se to vrací,
nemůžu spát,
asi se v tom ztrácím,
nevím, co mám brát.

Pocity nemaj stání,
jednou nahoře, jednou dole,
jsem v koloběhu praní,
vžívám se do každé role.

Nevím, co chci a co si přát,
nevím vlastně vůbec nic,
nevím, co vzít a co dát,
však všechno má svůj rub a líc.

Ale je to vážně tak,
že všechno má dvě strany?
Chci to zjistit, však sklápím zrak,
narážím do ostré hrany.

Probodá mi orgány,
či možná je to jen můj sen,
vidím tvé fata morgány,
chci prostě vypadnout někam ven.

Nechci nic a přitom vše,
nemůžu jen celý život klít,
nepomůže ani mše,
vše mě pořád nutí snít.

Stále mě to v duši hlodá,
krev ve mně přestává tíct,
hledám jen ta vhodná slova,
jak do očí ti říct:
„Miluji tě.“