Pár slov

Chci ti říct jen pár slov,
je to jako nekonečný lov,
honba za něčím, co vlastně není,
i kdybys mě znal, co se na tom změní?
Neznáš mě tak, jak bys měl,
ale stejně bys to sotva chtěl,
jednou štěstí, jednou smutek,
nepomáhá dobrý skutek.
Chci bojovat, však síla padá,
je to moje silná vada,
když je teplo, cítím chlad,
jsem najezená a mám hlad.
Chci ti popsat, jak se cítím,
ve snech s tebou procházím kvítím,
chci tě mít, však nemůžu,
nic proti srdci nezmůžu.
Chci jen pocítit pramen lásky,
slyšet ty zamilované hlásky,
chci tě obejmout a políbit,
vzájemnou lásku sobě slíbit.
Užírá mě to zaživa,
mé tělo všechno přežívá,
však dochází mi síla moje,
mám jí málo do dalšího boje.
Ležím v posteli a chci spát,
tuhle hru už nechci hrát,
však nemám spánku, nemám klidu,
ztrácím se v každodenním lidu.
To, co potřebuji, je pláč,
vážně nejsem dobrý hráč,
chci přestat, však se to vrací,
láska se mi mísí s prací.
Nemůžu zpět, nemůžu dál,
v každém snu jsi tam stál,
koukal na mě, úsměv na tváři,
ty pro mě mezi všemi záříš.
Neměla bych psát, však je to moje naděje,
ale co budu dělat pak, až se tatam poděje?
Zbude smutek, bolest, strach,
rozplynu se v hvězdný prach.
Navždy tvoje, nikdy můj,
tak jen prosím chvilku stůj,
chci ti říct, jak moc tě mám ráda,
však musím tě mít za kamaráda.
Nechci to, možná to víš,
však slovo se mnou neprohodíš,
nemá smysl ti to říkat,
mé hodiny přestaly tikat.
Zastavil se život, zastavil se čas,
v hlavě mám vrytý tvůj příjemný hlas,
tohle nemá konce, měla bych to chápat,
začít bojovat a ven se z toho drápat.
Už je rozdrápána celá zeď,
nemohla jsem ven, nemůžu ni teď,
bolí mě to, ničí mě to,
překážky do života tyčí mi to.
Tahle však je příliš velká,
ta její síla a její délka,
do bažiny padám,
vyhýbám se radám.
Chci to skončit, však stále cítím lásku,
ani smrt nepřetne moji pevnou pásku,
pilou či sekerou, můžete věřit,
do hrobu vezmu si, „Miluji tě“ budu střežit.