SAMOTA

Když jdu domů zamyslím se,
já jsem blázen usměji se.
Snad o sobě přemýšlím,
krásné věci vymýšlím.
Občas potkám ňáký pár
a tak stojím opodál.
Slunce nad hlavou mi hoří
a myšlenky v mé hlavě běží.
Ať procházím kudy chci,
všude jsou jen šťastlivci.

A co já?

Můžu býti klidně doma,
kam bych šla, vždyť jsem sama.
A i když slunce hřeje,
mě štěstí nepřeje.
Vyrazit tak ven,
přála bych si jen.
Potkám někoho snad venku,
vzpomene si někdo na Alenku?
Uskutečnit tak ten sen.
Stačí vyběhnout jen ven?