Závidím Ti,
jak rychle dokázala jsi zapomenout,
lehce s proudem odplout.
V srdci mém vákuum,
v mysi jen nezdravý rozum,
v žaludku vodka a rum.
Z toho teď stavím si dům.
Ještě zasadit strom
a zplodit syna,
jenže já už nejsem Tvůj hrdina,
zbyla mi jen trapná pantomima.
v té nejhorší verzi.
Jak závidím Ti averzi,
jediný cit,který ti ke mě zbyl.
Mě s bolestí snoubí,
Tebe zdobí,
nenávistí jsi prostřelila mi týl.
Závidím ti,
už potřetí.
že pro tebe láska je jen slovo,
nevýznamem protkané,
po větru poslané,
prostě je konec a hotovo!!!
Jasně,už je po boji,
já už jen chcípnu na hnoji,
co jiného s mršinou.
Svou duši máš pro mě u navždy zavřenou.
Závidím Ti.
V jisté podstatě nikomu nic nezávidím... co prošlo životem, v nás zůstane navždy, v někom déle, někdo se teho zbavuje ihned... Někteří si nevzpomenou a raději ani nearchivujou a rovnou tasí...
28.03.2011 11:34:00 | NikitaNikaT.
Ten,kdo tvrdí,že nezáviděl,kecá!Nebo to nebyla láska...je to tak a asi to tak musí být,je-li to silné...
28.03.2011 11:34:00 | modrá...
taky závidím těm kteří dokážou zapomenout,třeba se to naučím.Naučila jsem se nemyslet,nevzpomínat a přesto to ve mě je a pak stačí zaslechnout písničku z dávna a vzpomínka má krvavý hrot...
28.03.2011 09:53:00 | la loba