Ty zůstaneš

Vzpomněl jsem si
na Tebe,
vím, máš jiného básníka,
který Tě velebí vyznáními
než Já…

V paměti
jsi mi uvízla,
jako zářivý drahokam,
kterého jsem se chtěl dotýkat
než Tvoje srdce řeklo ne…

Když seděl jsem s Tebou
na lavičce v parku,
pokaždé jsem Tě držel za ruku
a nechtěl ji pustit…

(už nikdy)

Pokaždé, když jsem si
na Tebe vzpomněl,
ať už to bylo doma,
ve škole, v tramvaji,
cestou tam i zpět…

(nebo i v tomto okamžiku)

…pokaždé mé srdce příjemně otřáslo
pocitem vzrušení…

jako když srdce zvonu,
které se zastaví,
náhle rozvibruje
sotva slyšitelný zvuk,
který mi stoupal do hlavy…

a pocitu nemyslet na Tebe
se těžko zbavím…

…v koutu duše Tě mám pořád rád…

ale už nepláču, protože vím,
že mít Tě je nemožné
asi jako dotknout se hvězd…

…pro mě budeš zářit napořád…



Múza je mi svědkem,
že v mém srdci
Ty zůstaneš...



T. P. (28. 3. 2011)