navždy ztracená

Jsi jako sen jenž se rozplynul,
jsi jako sníh jež před zraky mi taje,
Jak moc rád bych ovinul,
na věky kol těla tvého dlaně.

Ty si mé všecho, jež souzeno mi není,
jsi jako slunce co do duše mi září,
Však často i málo život ti změní,
když jiný člověk tvé city ti zmaří.

Už nebudem spolu lásko má krásná,
už nespatřím nikdy tvých očí jas,
možná až přijdé ta chíle krásná,
kdy v nebi uvidím svou lásku zas.