Hloupý sen

Jak kdyby uvnitř byl, zakletý čaroděj,
když sama jsem, myslím na něj;
a i když v městě, někde v davu,
mám ho stále plnou hlavu.

Když cestou jdu, kde chodili jsme spolu,
a když vzpomenu, že snídali jsme u jednoho stolu;
když snažím se zapomenout, že se mnou tu není,
když v jedné sekundě, se radost člověka, v bolest změní.

A dokonce, i když po čase, jiný mě vede,
mě na něj stále, zapomenout nejde.
A když ten kluk cizí, mi chce, polibek dát,
přeju si jen u Tebe, má lásko stát – napořád.

Pak ucítím obětí a na tváří Tvé horké rty,
pošeptáš mi do ouška, že byly to jen hloupé sny.
Pocit štěstí prostoupí, celým tělem mým,
Miluji Tě lásko, a děkuji, že s Tebou být tu smím.