Sráz

Poslouchám tichý zvukot kapek,
po podlaze běh malých psích tlapek,
kroky lidí, známých, cizích,
krásné skladby z tónů ryzích.
Vidím paprsky slunce tvořící duhu,
na papíře vysypanou černou tuhu,
kapky krve, čerstvé slzy,
starý prsten porostlý rzí.
Nemohu dýchat, v plicích mám tlak,
ze stanice ujíždí poslední vlak,
není cesty vpřed ani zpátky,
tohle nebude nijak krátký.
Připadám si jako na horské dráze,
padám dolů z prudké sráze,
neexistují boční cesty,
nikde nejsou záchranné vesty.
Můžem se jen životem dál bít,
sladká slova do kamene rýt,
přečkat život, pak najít spásu,
ve smrti nalézt tu tajemnou krásu.