Já žárlím

Lidé si vskutku nerozumí,
motají se jim myšlenky.
Záletné, hříšné milenky!
A noci jejich kroky tlumí.

A tak žijí jak na výsluní.
Luští si svoje tajenky,
v kabelce loví řasenky.
V osudech mužů klidně trůní.

Já žárlím a vím, jak se na ně díváš!
Až k závrati žárlím na tebe
a cloumá se mnou prudký hněv!

To není láska. To je bída bídná!
Já upírám pohled na nebe.
Kéž bys tak viděl jenom mě!