Martince

Jak neumím já složit verše dobré
Humorné milostné ba ani moudré
Tak stejně zplichtím něco pro tě
Neboť pomáhá to při samotě

---

S tebou mi to myslí lépe
S tebou mluví mi to moc
S tebou srdce nahlas tepe
S tebou tak krátká je noc

S tebou nejsem v kůži vlastní
S tebou novou ze svých tváří poznávám
Nemysli že přetvářka mě hyzdí
To jen vrátka své duši otvírám

S tebou o mne moc se dovíš
Se mnou o tobě jen střípky padnou
Věřím že očima vše jednou povíš
Těmi co jim zatím vazby vadnou

Nemusí nic nikdy trvat věčně
Na každý zámek najde se klíč
Překrásné tvé vzdechy vděčné
Si zaslouží odměnu i něco víc

Po čem touží lidská duše
Jen sama o sobě dobře ví
Gesta tvá nejeví se suše
Však skutečnosti moc nenapoví

Tam na schodech betonových
Jež zdolat tak lehké jest
Nelze hádat počty chrabrých
Jež hledali k srdci tvému cest

Snad i já se o to snažil
To zapírat je zbytečné
Ačkoliv vínem cestu razil
Vše to bylo skutečné

Jak já si často zmizet přál
Na planetu vzdálenou
Až s tebou se tam v temnu hřál
S duší svojí spřízněnou