Proč?!

Jednoho večera,
přišla ti smska,
že ji chybíš,
že se jí stýská.
Byla to pro mě,
rána jako z děla,
já o ničem,
nevěděla.
Myslela jsem si,
žes mě miloval a
ty jsi zatím
k jiné,
city choval.
V tu chvíly mezi náma,
vyrostla zed' a
já chtěla,
tvou rozhodnou odpověd.!
Ona ti tvrdila,
že je rozvedená a
potratila,
přitom si to,
všechno vymyslela.
Ale ty bez rozmyslů,
jí hrozně litoval a
mě těma řečma,
do srdce bodal.
Ale ty jako,
kdyby jsi neslyšel,
jen oči
si pro ni měl.
Já nemohla spát ani jíst,
mě nebavilo
už vůbec nic!
Já přála si usnout a
neprobudit se,
už nešlo,
trpět více!
Už jsem nevěděla,
kudy kam.
Tak jsem ti řekla,
aby ses zpakoval.
Jenomže najednou,
ona tě nechtěla a
já začala ti být dobrá.
Byl jsi jenom její,
další zářez,
do dřeva.
Sní ses rozešel,
zůstal se mnou a
hrál sis na to,
jak vzorným si tátou.
Ale od té doby,
všechno se změnilo,
já nemůžu ti odpustit,
že si měl jinou.!
Stejně už ti nebudu,
nikdy věřit,
že mě miluješ,
můžeš tvrdit.
A tak čekám dál,
kdy zas budeš chtít odejít,
ale věř, že už tě tu pak,
nikdo nebude chtít!
Ted' už jsem připravená,
na to být sama a
né před tebou klečet
abys byl snáma.
Když ji budeš chtít,
zak si běž,
však ty jednou,
pořádně nalítneš.
Ty jednou,
budeš litovat,
jak jsi před lety,
vše pokazil a
kdo všechno doma,
tě měl rád.
Ale to už bude pozdě,
to mi věř,
protože ty sám,
zůstaneš!!!