Jarní snění

Vždy k ránu, než se rozední,
přichází okamžik nevšední.
Vzpomínka malá, vroucí,
do tajů lásky tě zvoucí.

Po stopách potichu kráčíš,
nohy své v rose smáčíš,
otisky vtlačené do mechu,
pozoruješ je bez dechu.

Na stromě rozkvetlá přání,
copak jim asi brání?
A na to své se nedíváš,
jenom se zasněně usmíváš.

Zas je tu polibek dnešní,
pod rozkvetlou třešní,
kde srdce tvé se otvírá,
a ničeho neskrývá.

A tvé oči jasně září,
rumělku máš ve tváři,
užíváš si každou chvíli,
a tvá láska stále sílí.

Však v jednom malém okamžení,
noc se v den rázem změní,
skončí i krásné osamění,
prchá i jarní snění.