Co zbylo

Tenkrát jsi mě vedl
cestou plnou vlčích máků
bez kamení a srázů
a nad hlavou modré nebe

Údolím jsi mě provázel
podruhé, potřetí
A snad i potísícé
svedl jsi mě k bráně nebe

A já opojená nachovými oblaky
létala na křídlech andělů
věnovala ti vstupenku
do všech mých já

Nahá já oděná teď v slzách a bodláčí
bloudím prázdnými ulicemi
prosté spáry prázdnoty
cáry lásky hasnoucí

A znovu a naposled
vracím se probouzejícím městem
kde v mlžných ránech
jsi mě tolik miloval