Bolesti

Bolestná múza provází mě nocí,
trápení a lítost jsou v její moci,
završí to palčivý žal,
v hlavě vojsku volá „pal!“
Noční temno svírá mi duši,
srdce jako o závod buší,
představa o tobě, krásný sen,
však stále je to přání jen.
Křeč v ruce mi zatíná sval,
jakoby žal paniku zval,
hlava odpovědi na vše hledá,
jenom s prázdnem se však shledá.
Smutek klíží oční víčka,
slzy barví brýlí sklíčka,
ubohá snaha, zrádný stesk,
ladná krutost, zlosti lesk.
Nenávist marná vůči tobě,
v tomto čase, v této době,
jenom láska krví proudí,
ve tvém světě v bezmoci bloudí.
Jedno slovo, jedna věta,
ponoř mě do toho světa,
chci smočit nohu ve vodě temné,
oddávat se chuti jemné.
Nenech mě stát a jen tak koukat,
svůj vlastní hrob si stloukat,
za pět dvanáct vytáhni mě pryč,
vylez na skálu a do světa křič:
„Miluji tě!“