Ukrytá

Ukrytá v bezmoci
jak nebe po flámu,
mlhavě šedavá
a prostá činu
propíjíš po nocích
toužení po ránu,
co světlo hledává
v zajetí stínů.

Nalij si do džberu
tužeb svých doteky,
jak bere žíznivý
v oáze vodu.
Tebe si naberu
když vstoupím do řeky
pod splavem pěnivým
plode mých plodů!