Konec iluzí o lásce

Za příslibem nekonečné lásky,
do pekla cestu podniká,
i ostříhat nechá si své dětské vlásky,
myslí, že cesta nebude trnitá.

I jeho stín se na něj temně šklebí,
hvězdy mizí z oblohy,
on však stále ještě neví,
že i lásky zmizely okovy.

Naivně čeká na mělčině,
volá teskně o pomoc,
však všude ticho po pěšině,
nejspíš žádá příliš moc.

Každý vlastním světem bloudí
Naslouchá mu hluše,
a v koutě se s brekem choulí,
jeho poraněná duše.