..rozšimraná..

Vrátila jsem se kousek v čase
do doby Madam de Pompadour
tam, kde byl zhýralý šlechtický dvůr
na ples, do reje různých masek…

Jak magická koule nad hlavami
jsem vznášela se nad parfémy
hleděla na svět mnoha vjemy
kdy těžkla hlava každé dámy…

I on tam byl, měl masku s peřím
a poletoval prostorem
Chtěl bránit se, když s hudbou zem
se kulatila ode dveří…
Možná chtěl svést, na tygřím hřbetě
Možná se děsil proudění
Rád riskoval a v oblém světě
vyšlechtil teze vědění…

Voltaire ho právě čímsi bavil
Všim´si mě, jak jsem zvědavá
Vyškub´si jedno pero paví
Versaillesu zvláštní zábava
tohle to šimrání nahé kůže
to upínání dekoltů
byl mezi muži vpravdě mužem
měl v očích jistou revoltu

Tak přejel zlehka nejdřív líce
sšil potrhané linie
zahladil vrásky oprýskané
oblékl na mě árie
přelomil nudné repetice

a počkal moment, co se stane;

v mých očích moře zjevilo se
a cherubíni nad hlavou
můj dech celý sál zvláštně prosek´
souhra byla mou představou
a zhmotnily se elementy
i odraz jejich dravosti
k zrození duše krátké věty
a prudký náraz do kostí…

A když to vření ztichlo zcela
Oheň a vzduch tu náhle zbyl
Šperk u mě Jeana zapomněla

…možná to však byl jeho cíl…