Člověčina

Člověčina

z očí zmizel jas tvá líc se nečervená
pod mým pohledem, je smutné, že mi tě
někdo bere, nejsi má jako vítr chladí
mi srdce tvoje lhostejnost

četl jsem, že je to v pořádku, říkali mi
tak to musí být, je mi slabo z toho
co jsem, je mi líto, že i ty k nim patříš

přál bych si zemřít, až mi dáš sbohem
nemám život jeřábů, posunou se kola
času stroje a jiná v mém náručí usíná