Pohřeb

Bloudím v myšlenkách mých,
Jenž před nedávnem mi byly známé.
Teď ztrácím se v nich,
zda my máme ješte šanci.

Okno dokořán,
koukám,
nic nevidím,
nešťastná sem.

Oči zavřené,
proklínám,
umírám,
snad touhou jít ven..

Ven,
do tmy mezi námi,
jež pohlcuje i žal,
pátrá po ztracených myšlenkách.

Zatraceni,
jsme sami,
a duch který ze mě sál,
on jako poslední po mě sáh..

Hledám,
odpověď mezi řádky dopisů těch.
Klesám,
sílu poslední hledám na tvých rtech.

Zatratila si i to poslední,
není cesty zpět.
Zradila si,
z lásky už jen pár vět....Zůstalo nám

Teď ta řeka šumí blíž než dříve,
cítím vodu na kůži.
Snad jiná tě ted nelíbe,
ta která dala ti tu růži.

Růži,
která zabila milování.
Pohřeb,
který začal tvé zpytování...