Neexistuje a nikdy existovat nebude

Za okny bloudí temný mrak,
Hledá cestu za svými druhy.
Já s pohledem upřeným ven,
Hledám cestu z chmurných myšlenek.
To tepající uvnitř mě vnímá,
Že stále hledám a nenacházím
Ten kousek, co mi schází.
Maličký, ale ne bezvýznamný.
Existuje pohádka o tom,
Že ten pravý existuje.
Proč mi to přijde jako lež,
Aby umlčely naše hlasy.
V odrazech vody vidím
Prázdné smutné oči,
Co se s realitou nehodlají smířit.
V zrcadle se na mě usmívá
Cizí a neznámá tvář.
Pěst dopadá,
Sklo se tříští,
Obraz se ztrácí,
Ale úlevu to nepřináší.
Jako vodopády,
Slzy kanou.
Uzavřená ve svěrací kazajce,
Snažím se nadechnout.
Uzavřená v místnosti bez oken a dveří,
Jen s židlí uprostřed.
Vím, že cesta ven není,
Tak zbývá si jen sednout
A čekat na zubatou,
Až svou kosu nastaví.
A umřít sám, samotný.

Co pro Vás znamená život? Věříte v něco víc? Na opravdovou lásku nebo vůbec nic? Jednou jsme nahoře a jednou dole, ale v poslední době si opět vyšlapávám stezky tam dole, ačkoli by neměl být důvod. Jsem v životě ztracená, z bludiště už nenajdu cestu ven, z toho všeho zase zpět.