Jen

Jen Jen,
ví co,
ví co vím já,
ví co víš ty,
ví co víme jen my dva.

Vědět to neměl,
oněměl,
mluvit dělá mu potíže,
ale někdo jiný,
svrhl se na cestu chyb,
porušil slib,
že zamkne si ústa na sto zámků
a půjde do přátelských krámků.

Ubohý Jen,
kývat hlavou může jen,
mluvit nemůže Jen,
chudák Jen.

Ty,kdos vyzradil to tajemno,
vlku dožeň ho,
nezab ho,
jen v zubech dones,
nám přines.
My potrestáme sami ho,
ho ho ho.

Bolet nebude ho nic,
ale svědomí rozhryže mu hlavu,
pojď se mnou domů,
z toho zlého snu.