Krásko tajemná, po vůni tě znám

Láskou jsi obepnula moje srdce děravé,
z tvého klína přivanula vůně plavuněk,
moje krásko z filmových pláten,
co ze snů jsi mě budila,
bylo nocí probdělých,
o které jsi mě připravila,
nad ránem tvá silueta zmizela,
že by to byl sen?

Další den a ty celá v něm,
bože, ať to není zase sen,
pojď ke mně blíž, přivoním
jsi to ty, co nedáš mi spát,
ty kdo bylinkovou koupel
denně si dopřáváš,
pevně mě chyť a nepusť,
svědomí odpusť,
teď nelze řídit se rozumem,
srdce tebe poslechnu,
veď mě za ní,
tam kde slunce
je jediným svítidlem,
měsíc nočním příslibem,
že sladce bude se spát,
s tebou, tvojí krásnou vůní
a sametovou přikrývkou,
která slzy do očí vhání.

Ráno za rozbřesku,
paprsky mi přes víčka,
otevřou oči,
ruku vedle sebe položím,
ty?
Už tu dávno nejsi,
jen ta vůně v pokoji
je přeci,
neměl jsem věřit srdci,
ta první, poslední noc
ve mně zůstane
jako šrám na duši,
jednou se zahojí.