V síti snů

Jak to děláš, že vstupuješ ke mně bez pozvání,
zlehounka a bez klepání?

Jak to děláš, že topím se v inkoustu tvé noci
a nelapám po dechu – snad i utonout chci?

Jak to děláš, že slyším tvá plachá slova,
ač ohlušen jsem bouří minulosti znova?

Jak to děláš, že tančíš bosa na střepech mých snů
a jimi pronikáš do myšlenek mých všedních dnů?

Jak to děláš, že jsi tu a zároveň tu nejsi ?
Proč vytrácíš se z mého objetí - kam mizíš? Kde jsi?

Jak to děláš, že procitám a cítím tvoji vůni,
kdy koupala ses nahá ve hvězdnaté tůni?

Jak to vlastně děláš ? - stále se tě ptám,
sám v sobě už se téměř nevyznám….

Věřit či nevěřit přeludům a snění –
v noci nechám srdce otevřené – třeba se k ránu něco změní.