Věnováno

Na duši přibyl další šrám,
osud prý byl dokonán.
Chtěla jsi s láskou žít,
překážky lehce přeskočit.

Růžovou barvu měl tvůj sen,
však realita má černou jen.
Samota pastí se stala,
nevnímáš prosluněná rána.

Říkalas, že pravou lásku máš,
zamilované brýle nesundáš.
Byla opravdu ta pravá,
když netrávila s tebou noci,rána?

Povinnosti jiné ji od tebe ženou,
za dětmi musí jít a ženou.
S nimi tráví volné chvíle,
s nimi si dává života cíle.

Bylas pro něj jen zpestření,
odbočka ze zajetých kolejí.
Chvíli na tvém nádraží stál,
do domovského depa pospíchal.

Až tohle pochopíš
a přehodíš výhybku,
pak najdeš ten správný směr,
kde láska nebude na příděl.