V nádechu jara

Smutek odezněl do dalekého úskalí,
samota odplavala jak divoká řeka,
už jsme tu spolu první zimu přečkali
a další nádherné období nás čeká…

Do jehličí halí se brachyblasty modřínů,
beruška už jen poslední chvilku dříme,
já se k Tobě jak housenka přivinu
a do listů se společně zakuklíme…

Kočičky oblékají větve nahých jív,
pomněnky se k nebi prosebně stáčí,
pojď schováme se pod koruny dřív
než nás chladné kapky deště promáčí…

Smetánky čechrají své žluté kadeře,
penízek rolní rozsypává váček zlaťáků,
pojď vystoupáme výš až k horní sféře
a budeme obkreslovat dráhy letu ptáků…

Jaro pestře barví pole, luky, stráně,
každý kout zahalen je v jiném kroji,
slunce svítí a stíny propletou své dlaně
a dvě duše v jednu nám se spojí…

Bylinám kroutí se přeplněný oddenek,
že puknou už za chvíli rozpačitě
a já Ti pak v závoji krásných myšlenek
budu šeptat slova…Nepustím Tě…
Zůstaň tu…
Miluji Tě…
Můžeš se o mě
kdykoliv opřít,
mám sílu…

…teď už obrovskou…