Dívenka v lese

Slova z úst se v dáli ztrácí,
v podobě ozvěny zpět se vrací,
děvče na vyprahlé, chudé zemi,
volá do lesa: „Pomozte mi!“

Po celém těle stíny rudé,
její krev to zajisté bude,
rozřízlý hrudník, zlomená kost,
dívčinka na sobě vylila zlost.

S nožíkem v ruce zavírá oči,
nožík tiše do srdce vkročí,
sténá bolestí, či možná je to štěstím,
upadá tvrdě na zem s krvavou pěstí.

Kolabuje plíce, dítě ztrácí dech,
vydává ze sebe poslední vzdech,
volá jméno hocha, co život jí vzal,
možná nechtěl to, však na cestu se dal.

Ona teď na zemi s kudlou v srdci,
kolem se sbíhají hladoví vlci,
bude v lese pochována,
však s láskou navždy uchována.

Tak nechte ji věřit…