Šťastní vrazi

Po pravé straně stála dívka
po levé straně mládenec
ta v letních šatech právě chtěla
-v ten pravý čas, byl červenec-
ta mladá selka právě chtěla
už odhalila rameno
když v tom se náhle zastyděla
vždyť tohle by se nemělo.

Jak chlapec všim si toho studu
ozval se v něm ten léta hlas
-lásky či touhy? nevím, věru-
odhodil ze zad její vlas
rozepnul šaty rukou mistra
ty sklouzly na zem jako had
otáčel pannou a pěkně zblízka
studoval to, co má tak rád.

Matka svou dceru vychovala
ta skryla dlanmi potupu svou
-to ostych byl, ne ona sama,
ten ďábel v ní chtěl podlehnout-
Skryté to přání splnil ji On,
pevně ji chytil pod sukní
a silou větší nežli má slon
ji shodil na zem do kvítí.

To mladé jemné dívčí tělo
ovládl pud jenž byl ji dán
-ač ve škole se neučilo
věděl každý, co bylo dál-
Co bílé bylo, to rudé slzy
skropily hříchem vášnivým
nevinnost padla,
dva šťastní vrazi
zabil ty děti lásky čin.