..v pohledu..

Usmála jsem se
a podívala dolů z vesmíru
svou meziplanetární mlhovinou Helix
na řetěz oček dnů a nocí v jedno spojených;

na slunečního svářeče a jeho koncese
schopnosti vyslovit i přihelftovat na míru

na snahu uchopit ten zrcadlící remix
všech vln i vodních rýh…

zvlněná bárka houpavě se vrtí
vzdálená suchozemským zábranám
vzdálená zrození i smrti
vzdálená formě strnula
v převaze zdolat vlnolam
v síle, která je plynulá
i odhodlaná k zdivočelým hrám…

Díval se trochu jinak
na život
jak by měl v očích anagram;

věděl, že tragédie stíná
aby svou komedií přišla jiným vhod

že bolest formuje
a ke štěstí je cesta trnitá

že k uvědomění je užitečná vina
a k chůzi po vodě zas prám

že jen ten, kdo své bytí kvituje
tak s tím se v nebi počítá

a ten, kdo miluje
tak zvládne protiproud…

Byl jako delfín!

A já zas jak ten růžový
jsem skokem vnořila se vodám do hlubiny

S vinou i bez vin
jsme klestili si cestu skrze korály
nezkrotných vrtochů a chrámoví
napospas slunci, k obručím jeho krinolíny
ať paprsky nám pihy vypálí...

***

Věděl, co chybí mu
Hledal kdekoli ženu!

Jsem povětrnost v ženském minimu

…však přesto neúnavně kupředu cit ženu…