Smolné dny bez ženy

Zacházíš příliš daleko,
mnoho mil do detailů
zkreslených skutečností,
které si klábosí staré panny,
v závisti nad Tebou...

To ony chtějí,
aby si poštvaly
Tebe proti mne,
ony chtějí, aby
ses mne vzdal...

Ostatně jako
lásky ke všemu,
co jsme společně
měli rádi,
k čemu jsme se
společně vraceli...

...My dva,
jenom my dva...

Už nejsme na stejné lodi,
svoji kotvu jsi hodil
přes palubu
i se mnou,
a já teď plavu sama
v té mořské kaši,
v níž sůl pálí do očí...

...nebo skořicový prach...

Máchám rukama
protože jdu ke dnu,
a pokud mne nezachráníš,
z naší lásky nezachráníš už zhola nic...

Už nikdy Tě štěstí neobejme
jako já,
už nikdy neucítíš dech ženy
na svých prsou...

Smolné dny bez ženy
Tě budou provázet
po zbytek života…


I když mne jsi mohl mít,
a jako hlupák jsi se zřekl
mé lásky, která Ti ležela
na klíně…