To pokušení

Pod závojem z hedvábí,
něžná tvář se skrývá,
v srdci střípek smutku
zanechala minulost
na památku zítřkům,
strnulostí mě svádíš,
pozvedni oči,
pohlédni do mých,
den po dni tě vídám,
kousek od tebe,
nesmím se dotknout,
to pokušení...

Neznám tě ani rok,
nemám tě v albu
vyfocenou,
tvé číslo v adresáři,
čeká na zavolání,
jsi na dosah,
svědomí řve, křičí,
tak zavolej jí,
můj milostný dopis,
zůstane navždy
v obálce zaslepený,
každé setkání s ní
bude utrpením,
nedokážu vyslovit
slovo o něčem víc,
než je přátelství,
srdcem sevřen.

Ach ta raná zamilovanost...

Možná až mě poznáš víc,
pozveš mě na kávu
do svého bytu v podkroví,
třeba budeme mít
chviličku soukromí,
prosím, štípni mě,
ať se z toho snu
probudím.

Budeme dál chodit
kolem sebe,
jakoby jsme se neznali,
budu tě sledovat,
to sladké pokušení,
jakmile se podíváš,
pohled odvrátím,
nechci se prozradit,
projdeš kolem,
já se otočím
za tvým parfémem,
den za dnem,
dokud něco se nestane.

Láskou to začíná, láskou to končí...