Lavička

Lavička

Lavičko modravá, z kytice pomněnek
Žár slunce i mráz tobě nevadí
co skrýváš ještě teď, kdo mi to prozradí.
kouzla máš, skrýváš je navenek

Jak pomněnek záhon lavička kvete poutníci znavení sílu zde sbírají
jak včely na květy modravé sedají
půjdeš–li okolo, k spočinku zve Tě. .

Lavička není kus mrtvého dřeva
mlčí a čeká, zve k sobě hosty
i toho zve, komu srdce se postí
kouzlo má svoje, je-li to třeba.

Lavičky modravé, kouzla nastanou,
srdce dvě sedící k lásce zas naladí
na světě lásce už nic potom nevadí
a srdce dvě toužící láskou pak zaplanou

Z poupěte skrytého v kytici pomněnek
láska jak růže stolistá rozkvete.


jalan