Bez něj

Plakat na oltáři,
pod nebem, které září,
žlutou růži svírá,
opustila ji, víra.

Jeho oči stále vidí,
jeho vůni na sobě cítí,
jeho pohled spaluje,
stále ji miluje.

Může tisíckrát sbohem říct,
ale ve skutečnosti nechce odejít.
Pro její úsměv, pro její smích,
udělal by cokoliv.

Proč už ji nedrží, proč ji nelíbá?
Proč jinou objímá?
Zbláznil se ten chlap snad?
Nebo, že by z jahody spad?

Nikdy ji neztratil!
Bezcitně ji opustil!

Životem sama se protlouká,
pláče a nadává,
zároveň prosí, o trochu štěstí,
aby ještě jednou pohlédnout mohla do jeho očí.

Chtěla by jeho rty políbit,
říct tady jsem a už ho neopustit.

Pro tlukot jeho srdce žít,
ruku v ruce životem jít.

Pohádky jsou krásné, naděje ztracené,
stejně jako já, jiní a ty ne???