My

Svět se zblázní ještě tolikrát,
ale teď nevím, nevím, zda má mě rád.
Když do těch hnědých očí pohlédnu,
okamžitě podlehnu.
Dříve bývalo to lehčí,
smáli jsme se, jak život se točí.
Bavili jsme se o budoucnosti,
o našich dětech, té generaci.

Vyznávali jsme jen víru v sebe,
žádné peklo, žádné nebe.

Co se změnilo?
Co nás ovlivnilo?

Už nejsme děti štěstěny,
jsme k sobě připoutáni,
vše nás svazuje k sobě,
avšak láska, ta zůstala v jiné době.

Milovat dnes je tak směšné,
doslova odporné, zbytečné.

Musíme s vinou žít,
že zabili jsme to jediné,
co nás nutilo dál jít.
To jediné dobré.

Ty nikdy nepochopíš,
co k tobě ta malá holka cítila,
i když už dávno v paní se změnila.