Co dál...

Říká se,že do stejné řeky dvakrát nevztoupíš,
a já tak po druhé zjistila,že o mě zase nestojíš.
Druhou šanci jsem ti dala,
opět jsem tě milovala.
Teď sedim před tvými dveřmi
a čekám,až otevřeš.
Neotvíráš a čas běží.
Možné je,že doma nebudeš.
Nebo se jen zapíráš
a čekáš až odejdu......
toho se ale nedočkáš!
Dokud neotevřeš,zůstanu.
Jen si chci s tebou promluvit
a vše si s tebou vyjasnit.
Chci znát důvod tvého mlčení,
chci znát důvod mého zranění.
Ano,znovu jsi mé srdce zranil,
mám z něj opět jenom střepy.
Že jsi jen to svoje bránil?
Smutné je,že věříš v klepy.
Každý mě všude pomlouvá
a sám o sebe se nestará.
Já to ještě nechci vzdát!
Nechci to všechno odpískat!
Pořád v nás dva věřim.
Ivane,vždyť já se snažim!
Když se ale jen jeden snaží
a ten druhý všechno zmaří....
Pro tebe je to zbytečnost,
pro mě zase posedlost.