Bělulinka

Tvá štíhlá silueta,
zastiňující svit měsíce,
přitahuje zemi blíže k hvězdám,
protože Ty sama jsi magnetem
ladných křivek, které umělci
zaznamenávají si do skic
a hvězdáři podle nich
pojmenovávají nová souhvězdí...

Tvá široká ústa
objímají pohledy slepých,
kteří se nemohou nabažit
těch orgií očí, když
sítem přesíváme Tvůj smích
a schraňujeme z něj
zlaté kapičky slin,
stejně vzácné
jako štěstí lidí, kteří
hýří optimismem, i když
doba je zamračeným obočím
nad kořenem nosu z kterého
odkapává jedu pomluv...

Tvoje bílé zuby
překusují zlé černoty
zatraceného trpičství,
nesmazatelně Tvojí rukou
do nebe zapisujeme litery
a pouze v Tvých obrysech
dáváme lásce a šťastným koncům
nové jméno...

...BĚLULINKA...

bělostná bez kapky špíny,
která lpí na mnoha lidech,
na parapetech závistivých srdcí,
které stahují rolety agrese,
rovna si lince,
přímo jdoucí si rovnoběžně
bez výkyvů nálad,
line se v dál...

...a do dáli hází Pohled lásky...

v přání, že někdo se otočí
a zahledí se do toho, kdo
hledá lásku druhého pohlaví...