Zamyšlení

Člověk pořád dělá chyby, kterých potom lituje...
Ale jsou to chyby které dělá, když někoho miluje...

Vždyť milovat je lidské a odpouštět zas božské...
Aspoň se to říká, zdá se to tak prosté...

Skutečnost je ale jiná a láska je jen velký klam...
Když odpuštění nepřichází, je z toho srdcolam...

Pak ptát se jenom sebe, kde byla ta největší chyba...
Ale odpověď se špatně hledá a nepomůže žádná věda...

Člověk pořád poznává nové a nové lidi,
pak to ale zabolí, když ze srdce mu náhle zmizí...

Proč je teda poznávat, když stačí udělat chybu...
Kvůli které je pak ztratí a připadá si jako by už neměl sílu...

Život není fér, o tom už mě dávno přesvědčil...
Tak nechápu, proč mě chce zase zbavit dalších sil...

Je to snad můj osud nebo úděl boží?
Neustále cítit jak mé srdce žalem hoří?

Kdo ví...