Otvírání

Řekni mi, jaký je osud,
který vkládáš, do mých úst.
Řekni mi, tak jako dosud,
co skrývá ten malý půst.

V hodině, jak v okamžení,
pořád slýchám píseň tvou,
jaký smysl má soužení,
když přicházím za tebou.

Otazníky kolem duše,
rozpustile skotačí,
na život však jenom suše,
chtění mé však nestačí.

Otevírám skříňku malou,
jež tajemství ukrývá,
které nesmí zůstat stranou,
když jiného nezbývá.

Otevíráš svoje oči,
vedle cizí pravdu máš.
Skoro se ti hlava točí,
osudu to zazlíváš.

Hádanka je věru těžká,
každá má svůj rub i líc.
Doufám, že snad není špatné,
když chci po životě víc.