..korálová..

On n e j r a d ě j
se toulal v horách
V trhlinách paměti
co mají děj…

Já zas si často zaletím
na Bora-Bora
za prvorozeným
k prstenci tyrkysu
do lagun skýtajících korálové lože;

• kde v barvách květů vody sním
• kde luštím živé z nápisů
• kam smysl dávno vložen

změněná na vřeténku mandarína

hladová po kráse
co ruka lidská stíná

plující za hlasem
tam, kde se prolíná žahavý pohyb
skrz torzo tvrdošíjné sošky

kde vějíře jsou korálnatců
protkané v obém pohlaví

tam, kde už od prvohor plují dírkonošky

k blízkosti dravých zajatců
sasanek vábných od hlavy

do hejna ryb a jejich cest

do konce šimrání sluneční záře

pro rozprostřenost, pro svěžest

a ku potěše svého archiváře…

I pod hladinou sídlil v mysli mé!

Díval se odevšad…

Sic nevím,
jak se vůbec v soli sladíme
jak v proudu bez polevy
budeme básně nožem v kůru psát
jak pod hladinou najdem´ čerstvé povětří
jak zuby žraloků se dá strom ořezat
a jak se potom na laně uvážem´ ke komínům

však tohle On už ošetří
protože opět jako delfín zkusil zapískat

Nad hlavou stvořila se čepice mi stínů

Sluneční hodiny se roztikaly do šumění vln

On proplul ke mně zavlhlými vrátky
ve zraku něhy modře jasu pln

řekl jen; „Vita Brevis Est“
/ život je krátký /

…Tak pojď se se mnou na okamžik svést!...