Cestou necestou

Jdu jehličím a zhoustlým lesem,
skála se otvírá v širokém rozpětí,
ozvěny hlasu Tvého mi nese
a ukrývá hluboko do pamětí…

Jdu tmou a neprůhlednou nocí,
měsíc mi na zádech něžně klečí,
chrání Tvé prsty na mých bocích,
bych navždy si pamatovala to bezpečí…

Jdu pustinami za sněžnou čárou,
hvězdy na dosah mi servírují gin,
můj dech se sráží s mlžnou párou,
když jméno Tvé šeptám do výšin…

Jdu po Tvých stopách, duhovou ulicí,
slunce si právě smývá ranní ospalky,
čerstvé zlato mi rozlévá po lících,
bych zářila si až za Tebou…do dálky…

Jdu rozedněným nebem, tou nejkratší z cest,
by už brzy byla loďka u Tvého molu,
beránci mě chtějí na svých bocháncích svézt
a čekají…až zašeptám…už dolů…