Osmý a devátý den ( Předvečer stínů)

Jak vystřelená nábojnice,
zasáhla jsi moje srdce.
Vzpomínky, jež vryli se mi do kůže,
vzpomínky které vzít nikdo nemůže.
Lásku kterou prožili jsme,
stačí na pár životů,
každý o nás myslel jsi že zůstaneme věčně.
I přes šrámy na tvé duši,
každý z nás dvou tuší.
Že je mezi námi síla,
která nikdy neumírá.
Navždycky zabírám místo v tvém životě,
sleduji každý tvůj malinký krok.
Jednou mne pohřbí u tvého těla,
jednou mne pohřbí vedle krásného anděla.
Přišel sem na svět, pro tvou duši srdce i tělo,
nikdo to nezmění, byt by se mu sebevíc chtělo.