Mé nejdražší

Téma bylo zadáno takto:

Že prý je hoře němé...
A přece většina i nesdílných
touží se svěřit, požalovat si, touží reptat.
Naslouchal jsi jim, trpěl s nimi,
ale abys přitom stále uctíval tajemství:
čekal jsi na vnuknutí,
jež bývá přesné, nikdy doslovné...

Věrný, nemohl jsi být osobní...
Však jsi taky nikdy nevyzradil
city těch, kdož o nich mlčeli...

(Vladimír Holan)
----------------------------------------------------------

Dokud bude písek pískem
zůstane poušť písečná
dokud bude písmo písmem
slova budou výjimečná

a tak je říkám,
křičím,
šeptám
tobě přímo do uší
píšu, kreslím
črtám
na bříško ti
onen příběh o růžích

jsi jak růže
bez retuše
každé ráno
kdy
políbí se naše duše

nebuď jen vánkem
v pozadí,
tam,
zatanči si s uragánem
buď tou silou
co prozradí,
nám,
že každičká
noc končí ránem

často
šeptám do noci
cosi
co chci
pro ten pocit
říct
tobě do očí
má nejdražší..

A vítr mě hladí po tvářích..

prostě občas chci ráno žít věčně..
S tebou..