Anděl

Měsíc mi do okna září
sama ležím na polštáři,
zítra mě čeká další den
ale teď nemám chuť jít sama ven.
Všude jsou tu střípky Tvojí lásky
kde jsou ty chvíle, kdy hladil jsi moje vlásky.
Mé rty jsi líbal po tají
cítila jsem Tvé ruce, jak na mne něžně sahají.
Byla jsem tvá malá kráska
hřála mě tvoje láska...
Měsíc mi do okna září,
já v něm vidím tvářičku Tvou,
tak náhle ztracenou.
Vydal jsi se na dlouhou cestu do nebe,
ju tu tolik smutku,bez Tebe.
Pořád věřím, že se vrátíš,
nemohl jsi přece odejít.
Zůstalo tu tolik lidí co Tě milovalo,
tolik nás toho svazovalo...
Tvá ruka nepohladí,tělo nezahřeje.
Kdeje Tvá vášeň, no tak, kde je?
jsi můj měsíc, jeho světlo bílé,
jsi stále můj život,má krásná chvíle.
Se slzičkami v očích na Tebe vzpomínám, sedím na našem místě a říkám, jak Tě ráda mám...