Vzal mi tě....

Pršelo, ba ne, to já plakala,
nahlas vzlykala, po dechu lapala.
Hodiny se zastavily, místo slunce, objevily se mraky,
ztratila jsem se, okolo zmatek, bez tebe já umírala strachy.
Poklidný mír ustal, do života nám vkročila válka,
já hledala tě, zběsilý běh, křik, ale obrovská dálka.
Z malého potůčku, rozbouřila se divoká řeka,
teď už jen vzpomínka na ty nahé těla, co zahřívala pouhá deka.
Odpočívající vysoká hora, změnila se v horký kotel,
dal jsi mi lásku a byl jsi i opravdový přítel.
Velký otřes prohnal se a všechno to vzal,
zavřel jsi oči a těžký boj vzdal.
Co říci srdci, aby pochopilo a zapomnělo?
Láska prý není v hlavě, či srdci, ale proudí nám v krvi.
Nedokážu zapomenout...