Už nebudu!!

K plyšáčkům hajtám schoulená,
do našich zážitků zasněná.
Přemýšlím a hledím před sebe,
na nádherný obraz, darovaný od Tebe.
Zahrnuješ mě svou věrnou láskou,
já místo vděčnosti, oplácím Ti jí hádkou.

Ten pátek v Krumlově jsem až moc řešila,
do hádek náš vztah zasejc ponořila.
Obrním se vůči nim ignorací a lhostejností definitivní,
naší lásku nezničí žádné kurvy primitivní.

Vím a chápu, co bys mi na tuto řekl,
musím ovládat svou nenávist a vztek.
Odpustit jim to ale nedokážu,
jejich ubohé chování jim nezakážu.

Alespoň z toho poučení mám,
taková, jako oni, být opravdu nehodlám.
Na jejich chování některé své chyby vidím,
za to své se teďka stydím a proto ho rychle změním.

Kvůli nim už se hádat nebudu,
jim tím dělat radost a nám zbytečné trápení a ostudu..??
UŽ NEBUDU!!