Teď už je to vážné,
odcházím z duše Tvé.
V srdci smažu ty bodavé nože
a začnu znovu žít.
Když Ty si mohl,
tak i já rychle zapomenu.
Trochu to bolí,
ale slz už je málo....
Nabrečela jsem moře,
co Tě hodně stálo.
Moře plné soli, emocí ale i lásky,
tam, kde jsme jednou spolu byli..
Vzpomínáš???
Už asi ne,
šak jinou dívku dávno máš....
Přestávám smutnit
já chci znovu žít,
postavit se na nohy a světem zase jít.
A teď už vím....
, že bez Tebe...
minulostí nelze žít
a tak proto měj se krásně...
Třeba začnu skládat básně...
Víš, dobře znám a vím, že přestat milovat není ze dne na den... a taky, že trápit se pro něco, co roste k někomu jinému je též zbytečné... jak sama píšeš... žij, žij pro sebe, své štěstí, svoju lásku budoucí... že to nevyšlo, se prostě stává a je zcela normální... ale proč si kvůli temu dělat vrásky, když máě na to být tako šťastná... vím, že přestat milovat není jen tak, ale někdy nám k temu pomůže nové poznání, které zcela přeruší pouto k člověku minulému a pokud opravdu se znovu zamšluješ a věřím, ža ano, v ten moment zůstanou vzpomínky, na kterými se už nerozpláčeš...
08.05.2011 09:05:00 | NikitaNikaT.