Dívka

Žije dívka, krásná jako princezna,
stulená v koutě po princi svém touží.
Další bitva, co nebyla vítězná,
duší celou po princi svém touží.

Rozum s vírou v boji se utkává,
chápe to jen s těží.
Tma beznadějně ustává,
čas spouští černé vlajky z věží.

Její láska veliká,
naposled vidí světlo.
Své princezně v náručí umírá,
jeho tělo se zachvělo.

Vidí záblesk její tváře,
byla tu s ním, kutálí se slzy.
Slunce vychází,dopadá jeho záře,
proč do nebes lákáš jej tak brzy?

Anděl ho k sobě tiše volá, dnes naposled upřímně se smál.
Zůstává Zůstává tu pustina baznadějně holá, nezmněnilo se nic,bojuje se dál...