Ráj na Zemi

Nevěděla jsem…
že život není jen povinností
a svět vítá mě dál,
že ze stereotypních rovinností
kroutí se hladivé vlny
a šťastně žít není jen báj,
já totiž nevěděla nic,
až ty jsi mi ukázal,
že na Zemi je ráj,
obrovský
a tajuplný…

Neznala jsem…
ty chápavé oči a hodnou tvář,
něžná slova, co nosíš mi ve dlaních,
to Tvé objetí a hřejivou stráž,
kterou zahojils mi raněnou duši
a teď už mě nic nebolí,
ten smích rozléhajíc se po stráních,
co nám dvěma tolik sluší,
a vůbec jsem netušila,
že lidé jako ty
ještě nevyhynuli
a počkali, až co sám osud zvolí
a nakreslí bílou tuší…

Vstoupila jsem…
za bránu pohádkového příběhu,
do světa, co snad se mi jen zdál,
já na kraji jednoho břehu,
na druhém zas ty jsi stál,
šli jsme si naproti,
po cestách poznání,
stezky se lopotí,
vítr si zavání,
se vzduchem pěje
a nebem vzlétá,
až po chvíli vyšla nám
Hvězda Naděje
a hvězdy, jak znám,
ty svítí
…dlouhá léta…

Našla jsem…
srdce, co krásně tluče
a to mé si svléká,
stulení Ti do náruče
a úsměvy až do daleka,
lehkosti podbělů,
blízkost a pohlazení,
křídla andělů
a sladká probuzení
s myšlenkou na Tebe,
našla jsem bohatství
v hloubkách tújí,
tak mě prosím
pevně drž
a nepouštěj,
zjistila jsem totiž,

…že Tě moc potřebuji…