Temná noc s překvapením

Sedím v zahradě temné,
najednou slyším z dálky kroky.
Než se naděju, dotýkají se mě rty jemné,
ve mě se vyvolávají rozpaky.
Ptám se: Co se děje, co jsi za osobu?
Moje srdce o tobě znova pěje,
jak se s tebou krásně žilo, a vždy se s tebou směje.
Osoba jsem, která vyvolala v tvém nitru zlobu,
po tom, co zanechala jsem tě na dlouho dobu.
Teď jak vidíš, kráčím k tobě zadními vrátky,
hrozně moc chci tě zpátky.
Nevím, zda tě znova chci mít,
a bát se, kdy svět nechá tebe mi tě vzít.
Ze tvé ztráty by přišla další deprese,
která se s mojí osobou dvakrát nesnese.
Bát se, zda znechutíš mi opět žití,
nevědět, zda na tomto světě býti či nebýti.