Neříkej mi, prosím

Neříkej mi prosím, že mne máš rád,
ale že… nemůžeš se mnou být.
Budu pak chodit po smutných místech,
vyhledávat kouzla soumraku
a bát se, že ráno pro slzy neuvidím slunce.

Neříkej mi, prosím, že se ti po mně stýská,
ale že … nemůžeš za mnou jít.
Budu pak hlídat ulici, za záclonou,
jestli tě za rohem neuvidím stát
a bát se, že, pro tu tmu, oslepnu.

Neříkej mi, prosím, že na mne stále myslíš,
ale že…nesmíš mi to říci.
Budu pak hlídat hvězdy a měsíc na obloze,
věřit v ně jak v posly tvých polibků a něhy
a bát se, že je noční vítr ke mně nedonese.

Neříkej mi prosím nic a odejdi jak léto,
když hází za sebou své poslední polibky
v paprscích krátících se dnů.

A jako ranní mlha, co se zvedá z luk,
zvedni se z mých vzpomínek,
abych směla dál žít svobodná a sama.

Neříkej mi prosím, co všechno by bylo kdybys mohl a směl.

A nebo prostě … jen chtěl ?